Příběh ducha

28. července 2014 v 22:43 | Fili
Kapitola první
Nikdy by mě ani nenapadlo, že by se to mohlo stát zrovna mně.
A proč taky? Nikdo si přece svojí smrt nepředstavuje tahle. Teda aspoň já ne.
Moje představa úmrtí by se nejspíš točila kolem devadesátky na krku, hadičky kolem nosu a sterilní postele, ve který bych mohla v klidu odejít na onen svět.
Jenže realita se úplně vymyká všem představám. Pochopte, podstatná je tam ta devadesátka, což teda aspoň já považuju za "nějakej ten věk". Chápejte, člověk má šanci něco zažít, poznat svět, nasbírat zkušenosti, a tak.
Jenže umřít dřív, než vůbec dostanete k něčemu takovýmu šanci? Panebože, já jsem musela bejt v minulým životě sériovej vrah nebo tak něco. Mimochodem, tahle poznámka je pro ty, co věřej na karmu. A k těm já rozhodně nepatřím.
Nicméně, nutí mě to k zamyšlení nad tím, čím jsem si tohle všechno vlastně zasloužila.
Zřejmě na mě měl někdo pořádnej vztek, a vím jistě, že ten, co to měl doopravdy na svědomí, to nebyl. Nebo to tak aspoň stojí v policejním záznamu o mým úmrtí. Sakra, pořád tomu nemůžu uvěřit.
Jsem mrtvá!
No jo, zní to čím dál hůř, když to opakuju.
Ale abych se vrátila k tomu záznamu. Zkrátka, byla to "náhodná střelba", což znamená, že to moh odskákat kdokoliv. Ale byla jsem to já. Zrovinka já jsem ten den potřebovala zajít ke kadeřníkovi, aby mi zastřihnul konečky. Vážně úlet!
Stalo se to na chodníku před kadeřnictvím. Aspoň toho kadeřníka jsem stihla, takže nepůjdu do hrobu neupravená (ne, že by mě to zajímalo, ale pochopte, jsem mrtvá, tak se na tom snažím najít aspoň nějaký pozitivum).
Byla to jediná rána, a já bych v tu chvíli odpřísáhla, že nepatřila mně. Dala bych za to ruku do ohně až do okamžiku, kdy jsem se zhroutila k zemi.
Pak jsem chvíli ležela a koukala na nebe (to normálně nikdy nedělám, takže už to bylo divný). Dál si nepamatuju nic. Tak, to byly moje poslední okamžiky coby živý bytosti.
Teď jsem mrtvá bytost, což zní pěkně blbě, ale lepší název nemám.
Zombie, duch, neživá… Cokoliv, je mi to jedno.
Teď jsem tohle všechno. Dřív, to jsem bejvala někdo úplně jinej.
Jmenovala jsem se Carrie Adamsová.
Žila jsem s mámou, nevlastním tátou a mladším bráškou Owenem v zapadákově jménem Grover hills.
Děsná díra, řeknu vám.
A nejhorší na tom je, že jsem tu nejspíš ztvrdla i po smrti.
Zatím to tak vypadá. Courám se těma ulicema, rozhlížím se po výlohách a procházím skrz lidi, kterým je to úplně ukradený, nejspíš proto, že o tom nemaj ani ponětí.
Před tím kadeřnictvím je pořád rudá skvrna. U zdi stojí několik hořících svíček (zajímalo by mě, koho baví je udržovat), spousta květin, plyšovejch zvířátek (jakoby mi bylo deset, ale je to milý), a mejch fotek. Nejvíc se mi líbí ta, na který sedím u nás za domem na stromě. Bylo mi tam tak patnáct, slunce svítilo a mně bylo v sepraným černým triku AC/DC pěkný vedro. Šklebím se do objektivu a vlasy mi visej kolem hlavy v roztomilejch loknách (přírodních, mimochodem).
Dneska u svýho pomníku nestojím ani pět minut, a projde mnou Blake. Nejdřív mám chuť ho pořádně okřiknout, protože tohle procházení není nic příjemnýho, ale pak si uvědomím, že je to on, a co jde vlastně dělat.
Blake…
Tohle dělá každej den, cestou do školy. Klekne si před ten pomníček, chvíli si zamyšleně prohlíží moje fotky (oči se mu přitom lesknou, protože je má plný slz), a pak ke svíčkám položí tyčinku Corny. Ví, jak jsem je zbožňovala.
Kupoval mi je každej den, a zřejmě se mu toho zlozvyku ještě nepodařilo zbavit (a jelikož on tyčinky Corny nesnáší, nezbejvá mu, než je nosit sem).
Ráda bych si tu tyčinku vzala a pustila se do ní (dneska přinesl kokosovou), ale nemůžu. Zkoušela jsem se dotýkat věcí, sahat na lidi, křičet, dupat, kopat, prostě všechno možný, ale všechny předměty projdou mým tělem, jako bych byla vzduch, a můj křik nikdo neslyší, nejspíš z toho samýho důvodu.
Jsem vzduch. Pro svět žijících teda určitě.

Protože jsem prostě mrtvá.
 

Aréna smrti

5. ledna 2014 v 18:01 | Fili |  Hunger Games
Hunger Games - Aréna smrti
Suzanne Collins

Autor: Suzanne Collins

Nakladatelství: Fragment

Série: Hunger Games

Díl: 1.

Počet stran: 384

Rok vydání: 2010


O knize:
Určitě už jste slyšeli o filmový senzaci Hunger Games z roku 2012, která konečně převálcovala Twillight, a jestli ne, tak vám určitě neuniklo, že 21. 11. 2013 vstoupil do českejch kin druhej díl, nesoucí název Hunger Games: Vražedná pomsta (v orig. Hunger Games: Catching Fire). Tahle úžasná novinka, odehrávající se v postapokalyptický budoucnosti, je natočená podle knižní předlohy by Suzanne Collinsová.
Knihy jsou celkem tři, a to Aréna Smrti, Vražedná pomsta a Síla vzdoru.
HG se odehrává v zemi Panem, kterej je rozdělenej na 12 krajů a hlavní město - Kapitol. Z krajů se většina toho, co vyprodukujou, dováží do Kapitolu, takže zatímco kapitolani si žijou v přepychu, ostatní obyvatelé Panemu zažívaj stálej hlad a chudobu.
Právě z toho důvodu se před lety 13. kraj proti Kapitolu vzbouřil. Bohužel neúspěšně, jediný výsledky byly ty, že byl 13. kraj zničenej a navíc vznikla krutá reality show, zvaná Hunger Games (Hladový hry), která spočívá v tom, že jsou z každýho kraje vylosovaný dvě děti ve věku dvanácti až sedmnácti let - kluk a holka.
Ty potom všechny zavřou do Arény, kde maj bojovat o svůj život, dokud nepřežije poslední vítěz. Říká se jim splátci.

Děj:
(obsahuje i zápletku a rozuzlení)
Odehrává se v budoucnosti, na území válkou zničený Severní Ameriky, v zemi Panem, skládající se z hl. m. Kapitolu a přilehlejch 12ti Krajů. Zatímco v Kapitolu si všichni žijou šťastně a v přepychu, v Krajích vládne hladomor a chudoba.
Hlavní hrdinka příběhu je šetnáctiletá Katniss Everdeenová. Žije spolu se svojí matkou a mladší sestrou Prim ve 12. kraji. Po smrti otce a psychickým zhroucení matky zbylo uživení rodiny na Katniss. Se svým kamarádem Hurikánem (Galem) chodí Katniss lovit zvěř. Používá k tomu luk nebo pasti. Je proto zkušená v přežití v divočině.
V den losu splátců, který půjdou do arény, je vybraná Katnissina dvanáctiletá sestra Prim. Katniss se okamžitě přihlásí místo ní jako dobrovolnice a tak spolu s druhým splátcem, šestnáctiletým Peetou, odjíždí do Kapitolu, kde se účastní různejch přehlídek, rozhovorů a příprav na arénu. Tady maj splátci tejden na to, aby si získali bohatý sponzory. Ty jim totiž v aréně můžou poslat záchrannej padáček s něčím, co zrovna potřebujou.
Po vypuštění do arény se Katniss a Peeta snažej přežít každej za sebe. Katniss pozdějc získá luk, a když pořadatelé vyhlásej nový pravidlo, že se vítězi můžou stát dva splátci, pokud jsou ze stejnýho kraje, Katniss vyhledává Peetu a dál bojujou jako spojenci. Aby získali sponzory, musej oba splátci předstírat, že jsou zamilovanej pár.
Nakonec se jim přece jenom podaří zvítězit, ale tvůrci her je překvapěj zrušením předchozího pravidla - vítězem Hladovejch her se může stát jenom jeden Splátce.
Katniss s Peetou se proto pokusej o sebevraždu snědením jedovatejch bobulí, čímž donutěj Kapitol nechat je žít oba, protože Hladový hry nemůžou bejt bez vítěze.
Oba splátci se spolu vracej do 12. Kraje, kde je čeká novej život, ve kterým se Katniss snaží na všechno zapomenout.

Prostředí:
Co se týče Panemu, tak to rozhodně není místo, kde byste si představovali svůj vysněnej život. Kdybych měla na výběr, kde se narodit, jestli Kapitol nebo Kraje, beru asi Kraje.
V těch prvních je menší chudoba, a navíc, radši bejt chudá než žít jako snob s vymytým mozkem.
Myslím, že s tím, co mám, bych v aréně neměla šanci přežít, ale s Katnissinejma možnostma (les hned u baráku, otce, co by mě naučil lovit a přežít v divočině, kamaráda, co by se se mnou dělil o úlovky, atd.), bych měla celkem slušnou šanci.

Postavy:
Vidět příběh prostřednictvím Katnissina pohledu pro mě bylo skvělý, protože mi byla hodně sympatická, a to jak chováním, tak uvažováním. Samozřejmě jí patří i obdiv, protože byla nesmírně odvážná a chytrá.
Na povrchu to byla protivná, negativní a uzavřená holka, ale zažila jsem s ní momenty, kdy neměla šanci zakrejt svojí empatii a to, jak jí záleželo na druhejch.
Přihlásit se za někoho do arény by někdo takovej, za koho Katniss chtěla, aby jí ostatní měli, neudělal. Nebo v momentě, kdy umřela Routa. S ní Katniss nikdy nebyla uzavřená a negativní.
S Peetou to sice bylo jenom předstírání, ale ve skutečnoti jí na něm záleželo. Teda ne, že by do něj byla zamilovaná, jak se (no, aspoň snažila) vypadat, ale rozhodně by radši umřela než nechala umřít jeho. Kdyby ne, rozhodně by mu nešla k Rohu vítězů pro lék.
Co se týče Peety, nikdy jsem si nebyla úplně jistá, co si o něm myslet.
Mít sílu jak on, naučím se jí používat i jinak než taháním pytlů mouky. To, že byl skvělej herec, uměl to s lidma a vždycky věděl, co říct, aby si získal jejich sympatie, byla užitečná vlastnost, ale v aréně většinou vítězí síla. Rozhodně by se Peeta nemoch postavit před kameru za nějakým šutrem a ukecávat sponzory, aby mu usnadnili vítěztví.
Přiznejme si to, když došlo na nože, byla daleko vražednější Katniss, a v aréně to byla především ona, kdo je oba zachránil (aspoň že to pak Peeta uznal).
Hurikán se v jedničce tolik neobjevoval, takže přesně nevím, co k němu říct. Bylo až neuvěřitelný, jak si byli s Katniss podobný. Není divu, že byli tak dobrý kámoši.
Přesto se mi vždycky zdálo, že Hurikán měl víc toho zápalu pro rebelii než ona, ale to spíš až v dalších dílech.

Hodnocení:
Jestli scháníte příběh s originálním dějem, perfektní zápletkou a pasážema, který vás nechaj napnutý jako strunu, pak si nesmíte HG nechat ujít.
Co se týče filmu, no, amíci to zrovna nevylepšili (takovýto, že po 14ti dnech, kdy se nemyli, měli furt upravený vlasy apod.), ale musí se mu nechat, že se výjimečně celkem držel knižní předlohy, takže moje hodnocení je taky kladný. Navíc jsem byla nadmíru spokojená s hereckým obsazením. Katniss v roli Jennifer Lawrence byla opravdu skvělá volba, neli nejlepší. Vzhledově i chováním herečka odpovídala mojí předchozí představě z knihy (nejdřív jsem četla všechny díly, pak až viděla film). Navíc si s rolí Katniss skvěle poradila a uměla jí zahrát.


+ video s Katniss v Hunger Games 1
(vlastní tvorba)
hudba: soundtrack k traileru



napsala Fili


Společenstvo Prstenu

21. října 2013 v 19:15 | Fili |  Pán Prstenů
Pán Prstenů - Společenstvo Prstenu, Dvě věže, Návrat krále
John Ronald Reuel Tolkien


Autor: John Ronald Reuel Tolkien

Nakladatelství: Mladá fronta

Série: Pán Prstenů

Díl: 1.

Počet stran: 380

Rok vydání: 1993



O knize:
Snad za úplnou klasiku fantasy žánru můžeme právem považovat trilogii Pán Prstenů. Ze všech fantasy knih, co jsem četla (a že jich bylo) a co kdy číst budu, si troufám říct, že PP bude napořád mojí nejoblíbenější.
Začala jsem s ním asi ve dvanácti nebo třinácti a doslova jsem hltala ten úžasnej originalitou přetejkající příběhm napsanej v době, kdy lidi snad ani nevěděli, co to fantasy je.

Děj:
(obsahuje i zápletku a rozuzlení)
Společenstvo Prstenu je první díl slavný trilogie Pán Prstenů. Odehrává se 60 let po Hobitoj. Bilbo je už starej a sám vychovává svýho synovce Froda. Pořád vlastní Prsten moci a na svojí oslavě 111. narozenin svý hosty překvapí tím, že si ho navlíkne a zmizí.
Tak čaroděj Gandalf pochopí, co je Prsten skutečně zač, a že je nebezpečný takhle lehkomyslně ho používat. Bilbo se rozhoduje vrátit do Roklinky, kterou před 60ti rokama navštívil na cestě do Ereboru.
Gandalf ho přesvědčí, aby se Prstenu vzdal a nechal ho pro Froda.
Potom Frodovi Gandalf vypráví všechno o Prstenu a o tom, že ho jeho pán, Temnej Sauron pořád hledá a jestli ho najde, bude s celou Středozemí konec.
Po Prstenu zatím pátraj Sauronovi služebníci, Černý jezdci, Nazgulové.
Gandalf pošle Froda spolu s Prstenem a se zahradníkem Samem do Hůrky s tím, že se tam sejdou. Přidávaj se k nim ještě hobiti Smíšek a Pipin.
Cestujou přes Temnej hvozd, Mohylový vrchy, potkávaj Toma Bombadila, až konečně dorazej do Hůrky. Gandalf se ale neobjeví a místo toho čtyři hobiti narazej na tajemnýho hraničáře Chodce, který je vede do Roklinky. Na Větrově je Nazgulové dostihnou a jeden z nich Froda bodne do ramene. Chodec je zažene a pokračujou dál.
Potkávaj elfa, kterýho jim pán Roklinky, Elrond, poslal naproti, a s jeho pomocí setřesou Nazguly a dostávaj se do elfskýho města, kde Froda vyléčej.
Koná se Elrondova rada, na kterou dorazej elfové, lidi, trpaslíci i Gandalf. Nakonec rozhodnou, že Prsten musí bejt zničenej, ale to jedině v samotným nitru Sauronovy země, Mordoru, v Hoře Osudu, kde byl stvořenej a kde jedině ho je možný zničit.
Frodo se přihlásí, že ten úkol vykoná a jako jeho doprovod se přidá Gandalf, Chodec - pravým jménem Aragorn, syn správce Gondoru - Boromir, elf Legolas, trpaslík Gimli, Sam, Smíšek i Pipin. Vytvoří tak Společenstvo Prstenu.
Zbytek knihy sleduje jejich cestu směrem k Mordoru, smrt Gandalfa v podzemí Morie a následný rozpadnutí Společenstva, kdy Boromir umírá, Smíška a Pipina unesou skřeti, Aragorn, Legolas a Gimli se je vydávaj zachránit a Frodo spolu se Samem pokračujou dál směrem k Mordoru.
Tak končí první část trilogie Pán Prstenů.

Prostředí:
Všechen děj knihy se odehrává v Tolkienem smyšlený magický zemi zvaný Sředozemě. Středozemě se nachází na kontinentu Arda. Žije tady spousa národů, jako například elfové, čarodějové, lidi, trpaslíci, draci, hobiti (ty se vyzkytujou jenom v Tolkienovských knížkách, protože si je autor sám vymyslel), orli, nebo třeba i kožoměnec. Po stránce zápornejch postav tu samozřejmě najdeme i vrrky, skřety nebo Nazguly.
Společenstvo Prstenu začíná v Kraji, části Středozemě obývaný hobitama.
V týhle knize se podíváme taky k elfům. Jednak do Roklinky, kde vládne pán Elrond se svojí dcerou Arwen Undomiel, a pak do lesů Lothlórien, domova pána Celeborna a Galadriel, Paní světla.
Co se týče trpaslíků, Společenstvo na svojí cestě prochází jedním z jejich měst, Morií. To je ale vyvraždený a obsazený skřetama. Dřív se tady těžil Mithril, vynikající materiál pro kov brnění.
Vládnul tady Balin, (mimochodem jedna z postav v knize Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky), nyní mrtvej.
Ve Středozemi je toho samozřejmě víc, ale kdybych tady měla všechno popisovat, bylo by to na roky.

Postavy:
Nejjednodušší bude začít členama Společenstva, kam patří hobit Frodo Pytlík, nesoucí Prsten do Mordoru, jeho přítel čaroděj Gandalf Šedý, hraničář Aragorn, přezdívanej chodec, Frodův zahradník Samvěd Křepelka, jeho hobití kámoši Smíšek a Pipin, trpaslík Gimli, elf Legolas a gondorskej bojovník Boromir.
Tady je těžký hledat na postavách nějaký zápory, protože většina knih, mezi něž PP patří, je věnovaná především straně dobra.
Co se týče Froda, omluvila bych každou blbost, co udělá, tím, že mu hrabe z Prstenu. Nikdo neví, jaký následky jeho vlastnictví má, takže je těžký Froda soudit.
Gandalf je vždycky za vůdce skupiny, co všechno zařídí. Případně ho zastupuje Aragorn. No, že má trochu sklerózu, bych při jeho letech považovala za velice mírnej důsledek stáří. Gandalf patří mezi moje úplně nejoblíbenější postavy. Vždycky jsem měla ráda magiče a jeho úplně nejvíc. Člověk by si až myslel, že na světě není nic, co by Gandalf neuměl nebo nevěděl.
Líbily se mi ty věčný pošťuchy mezi Gimlim a Legolasem, kterejma věčně dávali najevo, že trpaslíci a elfové jsou nepřátelé na nože, ale zárověn tak překrejvali vzájemnou náklonnost k tomu druhýmu.
Z Aragorna jsem mívala podobnej dojem jako z Gandalfa. Tak chytrej, a ještě k tomu výbornej válečník. Navíc se mi vždycky líbilo to tajemno okolo hraničářů a Aragorna obzvlášť.
Navíc se (samozřejmě ne jako jedinej) povedl tvůrcům filmu, a to z toho důvodu, že když něco natočej amíci, je to většinou totálně nereálný. Fantasy obzvlášť. Lidi se tam nemejou, převlíknou se 2x za film, ale pořád vypadaj jak ze salonu krásy. No, a právě tohle Aragorn ve filmu zachraňoval. Vlasy si umyl snad jenom 2x za všechny díly a po bitce u Helmova Žlebu vypadal, jakoby právě vylez z kanálu a vybrakoval popelnici. Ještě že se přes televizi něpřenáší smrad!!!!!!!!
KRÁSA!!! LíbajícíUsmívající seSmějící se
Hobiti jsou úžasný. Chodící katastrofy (jak nazvala moje kamarádka především Pipina), ale zárověň statečný a učenlivý.
Boromir mě navzdory těm svejm věčnejm kecům jako "Použijeme Prsten ve válce", "Odneseme ho do Gondoru" nikdy nijak zvlášť nevadil. Ten konečnej pokus vzít Frodovi Prsten nemůžu soudit ze stejnýho důvodu jako Froda, protože prostě nevím, jak Prsten působí na okolí, ale Boromir si navíc zpravil reputaci obranou Smíška a Pipina a následnou smrtí. Líbilo se mi, že se usmířil s Aragornem.
Nejlepší jsem si nechala na konec. Co by to bylo bez Pána Prstenů, kdyby tam nebyl GLUM. Tahle neobvyklá a neuvěřitelně komplikovaná postava dodávala výsledku ještě něco víc. V prvním díle trilogie samozřejmě zatím tolik ne, proto se o něm zmiňuju zatím jenom okrajově.

Hodnocení:
Na PP se mi ze všeho nejvíc líbí, že Tím, Kdo zachrání Středozem, není žádnej svalnatej dvoumetrovej superhrdina po zuby ozbrojenej magií a zbraněma, ale hobit, sotva o kousek menší, než já (a já se můžu právem považovat za hobita). Jasně, sám by to nedokázal, ale tohle outsiderovský hrdinství je prostě zase nějaká změna.
Se samotným čtením jsem ale měla trochu problémy. PP je poměrně těžká četba, kdy někdy musíte číst třeba celej odstavec 10x, abyste pochopili, o co tam vlastně jde.
Navíc mám doma starší vydání, kde je malý písmo, který je navíc celkem dost nahustěný na sebe, takže se mi třeba stalo, že jsem jednu kapitolu četla 3 hodiny.
Zkrátka, PP je četba, která si vyžaduje 100%ní soustředěnost a klid.
Každopádně ale stojí za to si jí přečíst.

napsala Fili
 


Mortal Instruments: Město z kostí

21. října 2013 v 19:05 | Fili |  Mortal Instruments - Město z kostí (film)
Mortal Instruments: Město z kostí

Jeden z nejočekávanějších filmů 2013 vzniknul podle knižní předlohy od Cassandry Clare. Premiéru měl začátkem září a já jsem už měla tu čest ho vidět v kině.
Knížky jsem četla na jaře a příjemně mě překvapily (recenze na ně mě trochu viděsila - hlavní hrdinka vážně chodí se svým bratrem?!). Dlouho jsem uvažovala, jestli to vůbec stojí za to číst. Nakonec mě to dost bavilo a film jsem si nenechala ujít.
Byla jsem připravená, že filmy podle knižní předlohy bejvaj většinou úplně o něčem jiným, autoři si tam přimejšlej tunu věcí a navíc v drtivý většině totálně zrasej charaktery postav (viz Eragon - koho proboha napadlo udělat z Aryi zrzku v šatičkách?!).
Tenhle film mě potěšil i zklamal zároveň. Jestli se držel děje knížky, to záleží na úhlu pohledu. Na jednu stranu bylo ve filmu všechno, co bylo důležitý v knížce, i když asi jen v tý první polovině. Od chvíle, kdy se v Institutu objeví Vanentýn, tak se film děje knížky moc nedrží. Rozhodně jsem se v knížce nedočetla o Isabele s plamenometem nebo nějakým ormanentu z měčů.

Navíc, závěrečná scéna s Valentýnem se v knize v Institutu vůbec neodehrává. Nevím, jak nečtenář pochopil děj a pobral všechny informace, protože film byla jejich totální smršť.
Líbilo se mi, že se ve filmu objevilo hodně rozhovorů původně z knížky. Hlavně Jaceovy kecy. "Příště bys mi mohla říct, že už v posteli někoho máš, Clarisso, všichni bychom se tam nikdy nevešli." , "Mojí jedinou láskou jsem já sám. Občas se proto odkopnu, aby to byla větší zábava."
A podobně. (Není to úplně doslova, páč už si to přesně nepamatuju).
K tý druhý straně, dost mě na*ralo, že film obsahoval skoro všechno, co se čtenář dozví až v dalších dílech. Ze Simona se pomalu stává upír, Clary objeví svoje schopnosti s runama, a mohla bych pokračovat. Tohle jsou všechno záležitosti druhýho a třetího dílu! Šlápnul vedle Kdyby se ještě na konci filmu probrala Jocelyn, byla bych už totálně naštvaná! Křičící
Zkrátka, všechny překvápka, na který si člověk v knížce musí počkat třeba až do konce 3. dílu, na něj ve filmu vysypou během dvou hodin. Proto upřímně lituju ty, co maj za sebou jenom první díl knihy a už viděli film. Křičící
Co se týče postav, asi začnu hlavní hrdinkou.
Musím říct, že Clary, kterou si ve filmu zahrála herečka Lilly Collins, vystihli skvěle. Když si odmyslím ty obarvený zrzavý vlasy, tak knižní Clarissu Frayovou Lilly pěkně vystihuje, a to nejen vzhledově. Tvůrci odhadli i její charakter, chování, vyjadřování... Tohle je spíš věc názoru, ale podle mě vybrali herečku pro roli Clary dobře. Mrkající Pro velký detailisty musím připomenout, že v knížce byla pořád zdůrazňovaná Claryina malá postava (158 cm - jako já Smějící se), zatímco filmová Clary byla větší než Isabela, která v knize svojí vysokou postavu moc neoceňovala. Hlavně že Clary nosila dvaceticentimetrový podpatky. Těma trochu poškodili její původní styl. V knížce nosila po celou dobu svoje hadry - kromě částí, kdy si je musela půjčit od Isabely.
Co se týče Jace, tady budu asi kritičtější. Filmovej Jace je pořád ten drzej uzavřenej kluk, jehož věčný jízlivý poznámky mě v knížce dostávaly. S výběrem herce si ale tvůrci pohli dát lepší práci. Nevím, jak to říct, ale vzhledově Jace herec Jamie Campbell Bower prostě nevystihuje. V knížce jsem si ho představovala jinak, i když Jace i s těma jeho hláškama podle mě nezahrál špatně.
Pro příště by tvůrci mohli něco udělat s tím, aby vypadal míň jak holka. Třeba mu nesčesávat vlasy dozadu - pak se člověk nemá divit chudákovi Alekovi, kterej si myslí, že by moch mít u Jace šanci!!!
Mimochodem, co se týče Jaceova šatníku, tak v tom jeho dlouhým volným černým kabátě, co měl na Krasomilově párty a pozdějc v upířím hotelu, vypadal Jace jako totálně podvyživenej houmlesák! Šlápnul vedle
Robert Sheehan představoval Claryina nejlepšího kamarádaSimona Lewise a podle mě snad lepšího herce vybrat nemohli. Skvěle ho zahrál a vystihnul ho jak vzhledově, tak charakterem. Co k tomu dodat, na Simonovi se moc kritiky najít nedá! Smějící se
Při čtení knížky jsem si ho představovala dost podobně. Tvůrci filmu přesně trefili jeho styl, brejle i věčný otravný otázky směrem k Jaceovi (To nebyli policajti! To nebyli policajti Smějící se)

Moje úplně nejoblíbenější postava filmu je Isabela. Skvělá herečka, skvělej výkon, co víc říct...? Je to přesně ta Isabela, jakou jí znáte v knížce.
Ve filmu jí ztvárnila Jemina West. Trochu mě mrzelo, že Isabeliny scény s bičem byly ve filmu asi jenom dvě. V knížce prakticky s ničím jiným nikdy nebojovala.
Její filmový scény s bičem byly sice omezený, ale stály za to! V upířím hotelu jsem litovala, že nejsem na 3D!! Plačící
Nejlepší bylo, jak při odchodu schodila na toho upíra lustr! Smějící se

Ohodnocení Aleka bude nejkratší. Ve filmu ani v knížce jsem ho až tak moc nesledovala, navíc k němu nemám moc co říct. Kevin Zegers byl dobrá volba (navíc ve filmu vážně vypadal jako gay - i když místy míň než Jace!!). Způsobilo to asi to Alekovo upnutý oblečení a účes. Rozpačitý
Co se týče skleníkový scény, tak pro takový ty fanynky Srajllight (sorry jim za ten výraz Nevinný), co se celou hodinu a půl těšily na romantickou půlnoční líbačku mezi kytičkama !! KřičícíKřičící!! , mám dobrou zprávu. Naopak pro lidi se stejným názorem na zamilovaný sra*ky, jako mám já, co si mysleli, že by tahle totálně trapná scéna nemusela bejt "až tak hrozná", mám blbou zprávu! Je to naprosto přitažený z vlasy. Kluk jde po schodech a holka za ním. Ona hodí hubu a on jí chytí. Co přijde potom, vám snad říkat nemusím Šlápnul vedle... Která kreatura na tohle přišla?! Za prvý je to ohraný (a to romanťáky nesleduju), a za druhý je to prostě celý totálně na hlavu. A ještě jim k tomu hraje nějaká pitomá písnička od Demi Lovato nebo od koho. A když do toho začala stříkat ta voda (požární cosi - už nevim), tak jsem si říkala: To už si snad ze mě děláte pr*el?!Křičící Tam už opravdu chyběl jenom pomatenec, co by po nich házel růžový okvětní lístky a rejži! Hlavně že ten film vůbec neměl bejt parodie na Srajllight (sorry Teamu Milujeme Jacoba apod.) Zrovna v týhle scéně to bylo fakticky znát!


Naopak skvělá scéna byla v upířím hotelu. Tak bitka s upírama byla úžasná. V jednu chvíli štronzo a najednou do sebe všichni řežou a na plný pecky vám k tomu hraje hudba! Díky tý hudbě se ta scéna nedala brát až tak vážně, ale stejně jsem si jí užila. Hlavně pohled na Isabelu s bičem byl úžnasnej! Smějící se
Nejlepší vůbec byl moment, kdy Jace zabodnul nůž do stolu a nato se zpod něj ozval Claryin výkřik. Ten jeho následnej výraz byl k nezaplacení. A jak se nakláněl pod ten stůl, málem jsem zajela pod sedačku! Smějící seSmějící seSmějící se
Jak už jsem řekla, film mě potěšil i zklamal zároveň, ale je pravda, že přesně s tímhle očekáváním jsem šla do kina, takže mě to už nemohlo moc rozhodit. Myslím, že kdybych nečetla knížku, film by mi přišel úžasnej, ale když má člověk srovnání, je vždycky kritičtější. Viz třeba Eragon. Ten film mi přišel super, než jsem si přečetla knížku. Ani se nedivím, že nemůžou natočit další díly...
Trochu jsem odbočila, každopádně film doporučuju těm, co nečetli knihu, a pro ty, co jí maj rozečtenou (ať je to jakejkoliv díl), mám radu. Nechte si film až do doby, než to dočtete, protože vám to totálně zkazí všechno překvapení! Mrkající

napsala Fili

Kam dál